Proč právě strakáč?

Tahle otázka nám ležela v hlavě dlouhou před tím, něž jsme si hafana pořídili. Že budeme mít psa, to bylo jasné, ale podle čeho ho vybrat? Každé plemeno má své klady a zápory, své zastánce i odpůrce, každý má jiný vkus a jiné představy o budoucím využití psa.

My jsme chtěli hafíka, co mám bude kamarádem a dalším členem rodiny. Tedy společenské plemeno. Protože jsme tehdy bydleli v paneláku na pražském sídlišti, chtěli jsme plemeno střední velikosti. A do třetice - chtěli jsme, aby psík měl sportovního ducha a jezdil s námi na výlety. Tím odpadla plemena s extrémními znaky, mám na mysli třeba “spláclé” čenichy, faldatost atd. Naše hledání tedy dostalo určitý směr. Také jsme se rozhodovali, zda plemeno s PP nebo nějakého sympatického nalezence z útulku. Protože máme rádi výstavy a podobné psí akce, volba padla na plemeno s průkazem původu. Nastalo období hledání v různých atlasech a časopisech. Našim představám odpovádala 2 plemena: německý pinč a český strakatý pes. Shodou okolností tenkrát vyšel v časopise Pes přitel člověka článek o strakáčích a tak bylo jasno. Chceme českého strakatého psa! Napsali jsme dopis chovatelce a zanedlouho si jeli pro štěně.